Gellner František

Všichni mi lhali

Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.

Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.

Řek bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.

Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!

Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.

-------------------------------------------------------------------------------------

Nerostou houby  

  Jiří Dědeček

   Nerostou houby, je kyselá půda,
 všude je pusto, jen tu a tam zrůda. 
      Jak něco vyraší, hned se to zmrší,
      v rádiu říkali, že málo prší. 
  Dva roky pršelo, i šutry změkly,
 houby však nerostou a srny se vztekly,

       Nerostou houby, je kyselá země,
       zkysly i myšlenky hluboko ve mně. 

    Stavím se lhostejně k lidskýmu snažení
    vyhlásit přírodě chemický tažení, 

    Courám se po lese předlouhý hodiny,
    pod paží košíček na lesní zplodiny. 

  Nemocný zvířectvo vodháním tyčí,
    poněvadž nesnáším, když se tu kříčí. 

     tak jen šeptám ty zatrpklý slova:
    všichni zpět na stromy, začneme znova, začneme znova ...